Na útěku:Osobní stránka na adrese: teenagebook.svet-stranek.cz

,,Mami prosím,vždyť víš jak je to pro mě důležité. Slíbila jsi mi to."
,,Sandy, omlouvám se,ale já to dneska nestihnu.Mám moře práce s navrhováním té kolekce.Jestli to nebudu mít do týdne hotové vyhodí mě."
,,Ale mami...."
,,Promiň zlatíčko já vážně nestihnu přijet do Londýna za takovou chvíli.Jsem od tebe takovou dálku,ale slibuju, že se za týden ukážu.Pozdravuj tátu a dej za mě pusu Caroline.Mám tě ráda."
,,Já tebe taky mami"odpověděla jsem a zavěsila.Máma mi to slíbila, jak mohla.Baví jí víc práce,než moje tancování.....Někdo zazvonil a já šla neochotně otevřít.Ve dveřích stála Mandy, má nejlepší kamarádka. Když viděla můj výraz v obličeji,vešla dovnitř a zeptala se co se děje. Mám jí moc ráda.Je pohotová a ví kdy má člověka rozesmát a kdy utěšit a já bych potřebovala ten druhý způsob.Řekla jsem jí,že volala máma, a že nepřijede na moje soutěžní vystoupení. Svěřila jsem se jí,že mi někdy přijde,že má práci radši než mě.Mandy mě objala a říkala,že to není pravda,jen máma má hodně práce,jelikož musí vydělávat peníze.Přišla jsem si jako malá holka.Ale teď nemůžu myslet na mámu,ale na vystoupení,které mě právě čeká. Byla jsem si jistá,že to zvládnu, a hlavně bude tam má nejlepší kamarádka,která mi bude věřit a na 100% podporovat. Bude sedět v první řadě,aby na mě dobře viděla.


Když jsme dorazily do sportovní haly šla jsem se převléct do šatny,která byla v řadě jako první. V ruce jsem držela kostým,který se na světle krásně třpytil.V šatně už stál oblečený i učesaný zbytek týmu a já se ještě musela připravit.Za chvíli jsme měli soutěžit,ale já byla celá rozklepaná a bála jsem se,že to zkazim.Ale řekla jsem si,že to udělám pro mojí kamarádku,kterou přejelo auto.Musela jsem se z toho dostávat strašně dlouho,až mi nakonec pomohla Mandy a já se na to snažila zapomenout,ale ze začátku mi to vůbec nešlo. Chodila jsem chvíli k psychologovi,ale nejvíc mě z toho dostala Mandy.Hrozně moc mi pomohla a já na tu tragédii pomalu zapomínala a teď na to nemyslím skoro vůbec.Mám úžasnou kamarádku,kdyby nebylo jí tak bych se z toho asi nedostala.Ale teď zpět,byla jsem celá rozklepaná a moc vynervovaná.Navlékla jsem na sebe náš úžasný kostým učesala se a k tomu jsem si stihla povídat se zbytkem týmu. Už jsme přicházeli na řadu,už volali naše jméno a já stála a koukala do blba.Naštěstí mě jedna holka dotáhla až na pódium.

Moderátor vykřikl ,,A toto je skupina s názvem Amerika"začala hrát hudba.Slyšela jsem v sobě hlasy.,,To zvládneš,udělej to pro Karen" a já začala tancovat.Celé vystoupení jsem si užila a neudělala jsem žádnou chybu,alespoň doufám.Mandy na mě celé mé vystoupení pokřikovala a držela nám palce.Byla jsem jí za to moc vděčná. Na konci dalšího vystoupení mělo být vyhodnocení.Vyvolávali jméno sestavy jménem Džungle,která skončila na čtvrtém místě.Poté vyvolali sestavu jménem U moře a ta byl na 3.místě.A pak zavolali naše jméno a byli jsme na druhém místě.To bylo velice dobré,protože v naší kategorii nás proti sobě soutěžilo 22 choreografií.Začali jsme skákat a objímat se.Dostali jsme dárkové tašky a v nich sladkosti,časopis a slevové kupony.Když jsme odešli z pódia Mandy se mi vrhla kolem krku.Byla jsem ráda,že jí tady mám.Poblahopřála mi ke druhému místu jako zbytku týmu a spolu jsme se odebraly k domovu.

S Mandy jsme se rozloučily před naším barákem a ona šla domů.Když jsem vkročila do dveří,táta se mě zeptal kolikátý jsme skončili a já mu šťastným hlasem sdělila,že druhý. On mě pochválil a řekl,že jsme museli být hodně dobrý.Já se nějak extra nechlubím,ale kdyby jsme dobrý nebyli,nemohli bychom skončit na druhém místě.Škoda,že nás porazila sestava V obchoďáku,ale stejně jsem moc ráda za to místo.Chtěla jsem zavolat mamce,ale nezvedala to.Až napoosmé
.,,Mami slyšíš mě?"
,,Ano slyším,ale nemůžu mluvit dlouho"
,,Víš na jakém místě jsme skončili?"
,,No nevím"
,,Na druhém místě."
,,To je skvělé zlato,ale.musím jít,tak se měj a pozdravuj."
,,Ahoj"zašeptala jsem
,,Komu si volala?" ptal se táta.
,,Chtěla jsem zavolat mámě a trochu se pochlubit,ale máma na mě nemá očividně čas."zdůraznila jsem to slovo čas,aby věděl,že je mi to líto.
,,Máma musí jenom hodně pracovat, neber si to tak.Vždyť víš jak tě má moc ráda."
,,Mně to ale moc nepřijde."postěžovala jsem si
,,Víš,když jsem přišel o práci,někdo musel vydělávat.Tvojí mámě už skončila mateřská,tak musela začít pracovat.Tou dobou jsme na tom nebyli moc dobře a já jí byl vděčný,že si alespoň nějakou práci vybrala.Máme spoustu dluhů a já jsem snad hledal hrozně moc nějakou práci,ale víš,jak to dopadlo.Musel jsem tahat tak těžké věci,že mi z toho rupla záda.Ale teď platíme dluhy a mohli bychom si dovolit i nějakou krásnou dovolenou,kdyby jsme teď hodně šetřili."
,,Tak jo já se tím trápit nebudu."řekla jsem
,,Slibuješ?"otázal se táta
,,Slibuju."


I když jsem to tátovi slíbila,stejně jsem na to nemohla přestat myslet.Pořád se to objevovalo v mé hlavě a furt jsem si kladla otázku:Má mě máma opravdu ráda? Poslední dobou na mě vůbec nemá čas.Já jsem dříve potřebovala pomoc s Karen, a kdo mi pomohl.....má nejlepší kamarádka. Čekala bych,že to se mnou alespoň probere,ale nic.Měla moc práce.Už mi ta její práce leze krkem.Chudák malá Caroline.Ta musí mít guláš v tom , kdo je její vlastní máma.Pořád jí někdo hlídá.Já myslím,že si Caroline vůbec neměli pořizovat,když jí furt někdo musí hlídat.I když je táta pořád doma,nezvládá to.Caroline jsou teprve 3 roky, a myslím, že jsi zaslouží mít mámu aspoň 1 měsíc doma.Caroline mám moc ráda má krásné blonďaté vlásky,které má až na rameno,Modré oči pod nimi takový knoflíček a krásnou červenou pusinku.Ona mě má moc ráda.Když přijdu ze školy,hned ke mně přiběhne a začne volat:,, Šandy!"Já jí vždy zvednu a pochovám a jdu si sní hrát.Je moc roztomilá,vždy když jdeme spolu po chodníku,každý nám říká ,,Jé ty máš ale krásnou sestřičku."a já jim většinou odpovídám:,,Ona není jenom roztomilá,ona je taky hrozně hodná"a kolemjdoucí se rozplývají.Ale stalo se mi,že jsem tohle řekla a Caroline začala vřískat a vztekat se a ostatní vrtěli hlavou,jako kdybych si vymýšlela,ale jsem za ní moc ráda.Když brečím,tak ke mně přijde, vleze si ke mně na postel,obejme mě a dá mi pusinku.A vždycky říká:,,Ťo bude doblý."A v tomto zamyšlení jsem usnula.
Ráno jsem se probudila hodně brzo,protože mě něco lechtalo na chodidle.Byl to můj pejsek Beníček,kterého jsem dostala ke 12 narozeninám.Je to ještě štěňátko Maltézáčka.Ale teď jsem musela vylézt,abych to stihla do školy.
Sešla jsem dolů a snídaně už stála na stole.Byla tam míchaná vajíčka,obložené chlebíčky,toasty,topinky i párky v rohlíku.Koukala jsem na to a nemohla uvěřit vlastním očím.Tolik jídla jsem snad v životě neviděla.U stolu seděl taťka a mluvil s Caroline.Když mě uviděl tak mě přivítal:,,Dobré ráno,jakpak si se vyspala?"
,,No,moc dobře ne,ale tohle.".....ukázala jsem na stůl.,,To je hotový zázrak."Caroline měla v právě v puse kousek toastu, v levé ruce topinku, v pravé ruce párek a před ní stál talíř s míchanými vajíčky.Když to rozžvýkala přivítala:,,Doblé láno."usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila.Na svačinu jsem si vzala několik toastů a jednu topinku.Sebrala jsem tašku a pádila do školy.


Cestou jsem potkala Mandy a celou cestu jsme probíraly soutěž v tancování.Došly jsme až na dvůr,kde stála Alice.Alice měla každý týden jiného kluka.Vždycky s sebou tahala partu holek,které ji obdivovaly.Když jsme s Mandy došly před školní budovu,přišla k nám i se svými gorilami a pravila:,,Ve škole začala soutěž o nejhezčí královnu, takže opovažte se tam přihlásit a vyfouknout mi vítězství.Rozumíte?"
,,Myslíš si,že z tebe máme strach?To se ještě uvidí,kdo vyhraje."řekla jsem posměvačně.Alice i gorily odkráčely,když uviděly partu kluků,kteří stáli u fontány.
Mandy mě napomenula, a řekla :,, Do žádný soutěže se hlásit nebudeme."řekla naštvaně
,,My? Kdo tady mluvil o nás,já myslela tebe."
,,Cože?" vyjekla překvapeně.
,,Mandy, jsi moc hezká. Hezčí než Alice, než kdokoliv jiný."
,,Ne, já nebudu někde vystupovat, víš jakou mám vždycky trému."
,,Ale prosim tě, to úplně v pohodě zvládneš!" řekla jsem a k tomu dodala:,,Chápeš to, ty se umíš chovat, nejsi namyšlená jako Alice. Musíš tam jít."
,,Pamatuješ,jak jsem ve druhé třídě omdlela na jevišti,když jsem měla zpívat?"
,,Ale tohle zvládneš, já ti věřím."podpořila jsem jí.
,,Ne, já nemůžu."
,,Ale jo, to opravdu zvládneš."
,,Tak fajn,ale dělám to jen kvůli tobě."
,,Děkuju."řekla jsem

Zazvonilo a já usedla do lavice.Sedím s Mandy v poslední lavici u okna.Mám to tam moc ráda, protože na nás většina učitelů nevidí, a my si můžeme dělat co chceme.
Před námi sedí ten nejhezčí kluk v ročníku - Jass.Sice se jmenuje Jassper, ale nikdo u nás na škole mu tak neřekne. Má krásné havraní vlasy a hnědé oči.Každá holka s ním chce alespoň mluvit.Rád bruslí, a proto začal jako malý chodit na krasobruslení.Je v tom vážně dobrý.Už jsem ho viděla na ledě a musím říct,že je to talent.Ale to ví málo lidí.Hlavně hraje hokej a má fakt velké svaly ,kterými se občas chlubí.Ale před pár týdny se rozešel s Alicí a to byl skandál.Všichni na škole o tom začali mluvit.Někdo říkal,že to byl krásný pár, někdo zase, že to jako vztah vůbec nebral.....Po rozchodu se s ním Alice nechtěla bavit, ale pro Jasse to byla dobrá zpráva.Říkal, že je to namyšlená fiflena, a že se má radši, než kohokoliv jiného.Vůbec se mu nedivím.Kdybych chtěla, přesně tohle bych o ní řekla.Ale já nikoho nepomlouvám, jen občas.


První hodinu máme dějepis, který je opravdu dost nudnej.Máme pana učitele Wellyho, se kterým je vážně sranda, ale jen když má dobrou náladu.Ten den nenastal a učitel přišel se spoustou papírů.
,,Né pane učiteli."zvolali všichni.
,,Ano děti"zvolal vysokým hlasem pan učitel.
Teď vypadal jakoby měl náladu přímo skvělou,ale opak je pravdou.
,,Tak sundejte si všechny věci z lavice, něco si napíšeme."pravil pan učitel.
Tak jsme všichni všechno schovali a pan učitel nám dával otázky na téma rozvitý středověk.
,,Konec, odložte psací potřeby a Jess nám to vybere." Čekala jsem, že to ledabyle popadne,ale u mě se zastavil a dlouze se na mě podíval.Mrkl na mě a usmál se.Jeho úsměv byl okouzlující.

,,Viděla jsi to?"otázala se Mandy
,,A co jako?dělala jsem hloupou
,,No Jess se na tebe usmál a mrkl na tebe."
,,Toho jsem si ani nevšimla."pokračovala jsem.
,,Nelži. z toho by něco mohlo být nemyslíš?"
,,Ne seš blázen.Já se mu určitě nelíbím"
,,Ale jojo, vždyť jsem to viděla."bránila se Mandy.
,,Ale no tak dámy, nechcete si to jít vyřídit na chodbu?"tázal se nás pan učitel.
,,Ne pane učiteli."hlesly jsme provinile.
,,Tak mlčte nebo chcet být dnes po škole? Já myslím, že máte lepší plány na odpoledne nemám pravdu?"sklopily jsme hlavu ještě níž.
,,Tak,kdo mi řekne....."a dál už jsem neposlouchala.Byla jsem duchem úplně mimo.Musela jsem myslet na Jasse a jeho krásný úsměv.Opravdu patřil mně?Ne to jsem se musela spléct.Ten úsměv patřil určitě Mandy.Ne vždyť to říkala i ona...

,,Sandy, prober se."zatřásla se mnou Mandy
,,Co se děje?"zeptala jsem se
,,Nic,jenom si usla při dějepisu,pan učitel se tak rozčílil, že vyletěl ze dveří a jde za třídní Greendayovou,aby ti navrhla dvojku z chování a budeš po škole,ale nic moc extra."
,,Děláš si legraci?Taťka mě zabije." řekla jsem.
,,Ostatní žáci už šli na chodbu a naštěstí jsme ve třídě zůstaly jen my dvě.
,,To si do mě nemohla šťouchnout?"otázala jsem se
,,Víš jak jsem do tebe šťouchala?"
,,No nevím, protože jsem spala."
,,Ale pak tě uviděl pan Welly a začal zuřit,že na jeho hodinách nedává nikdo pozor a vyšel ze třídy."
,,Ostatní se začali smát a on vykřikl, že na této škole učit nebude."
,,To je vše?"
,,Ne, ještě jsem zapomněla říct,že nás už nikdy nechce vidět.A pak všechny děti vyrazily ze třídy a začaly se smát Wellymu do očí a on utekl."nic dramatického.
,,No super."řekla jsem a chtěla vyjít ze dveří, ale v nich už stál Jess a povídal:
,,Byla jsi vážně suprová."pochválil mě.
,,Hmmm."aspoň sem ho dostala pryč ze třídy."řekla jsem a on se na mě podruhé usmál.
,,Mandy k nám přišla a řekla, že nás nebude rušit a odešla.Já jsem chtěla jít za ní, ale Jess na mě zavolal:
,,Nechceš někam dneska odpoledne vyrazit?"
,,Nemůžu."odpověděla jsem a jeho úsměv pomalu upadal
,,Jsem přeci po škole zašklebila jsem se."
,,A večer bys mohla?"
,,To se ještě uvidí."řekla jsem výrazně a dala mu moje telefonní číslo.
,,Zavolám ti."a odešel.

Byla jsem štěstím bez sebe. Jess mě pozval na rande.Vyprávěla jsem to Mandy a ta tomu nemohla uvěřit.
,,Ty jdeš s Jassem na rande?"zeptala se aspoň počtvrté?"
,,Ještě oficiálně ne, ale dneska by mi měl zavolat."
,,To je dobrá zpráva,Vidíš jak ti usnutí na hodině rázem změnilo život."
,,Už se na dnešek moc těším."svěřila jsem se jí
,,A co si vezmu na sebe?"začala jsem šílet
,,Něco spolu vymyslíme."zasnila se Mandy

Nějak jsem musela vydržet celé vyučování i hodinu po škole,ale uteklo to docela rychle a já se nemohla dočkat, až mi Jess zavolá.S Mandy jsme chtěly vybrat něco decentního a zároveň hezkého a hlavně, aby to k sobě ladilo a mělo to šmrnc.Jess mi volal odpoledne jestli tedy chci s ním někam zajít a já mu řekla,že jo.Domluvili jsme se, že si vyrazíme do parku v šest hodin večer.To by neměl být problém.Ale malej háček to mělo tátu. Kdyby nejel do Dartfordu, že by mi to dovolil.Ale jelikož máma není doma a chůva je mimo město budu se o Caroline muset postarat já.Ale to bych musela zrušit schůzku s Jessem a to se mi taky moc nechtělo.Ale nakonec jsem to vyřešila.Mandy mi nabídla, že by mohla pohlídat ona a já ať si to pořádně užiju.Poděkovala jsem jí asi potisící a spěchala do parku.Ale nemusela jsem tak daleko,jelikož Jess stál přímo před naší brankou s kytkou.Pozdravila jsem ho a on mi předal malou kytičku.

,,Jé vyjekla jsem,ta je nádherná."
,,Děkuju."zašeptala jsem
Chytil mě za ruku a já jí vděčně stiskla.Vedl mě na opačnou stranu, než je park, a proto jsem se opatrně zeptala:,,Kam to jdeme?"
,,Nech se překvapit." a vedl mě dál
Povídali jsme si o bruslení o tancování a přišli na to, že to má něco společného : hudbu
Povídali jsme si o Alice a o škole,ale hlavně se zajímal o mě.Já mu vyprávěla o rodině o kamarádech o zájmech a on mě za chvíli vystřídal a mluvil o své rodině a co ho baví,až jsme došli na místo.Bylo to osvětlený a uprostřed stála lavička .Stála jsem ve velkým altánku, který jsem v životě neviděla.Sedli jsme si spolu na tu lavičku a on mě něžně objal okolo pasu a přitáhl si mě blíž.Já jsem se mu vytrhla a řekla mu, že se ještě moc neznáme a on jen pokrčil rameny a začal mi vyprávět jeho nejoblíbenější jídlo,nejoblíbenějšího zpěváka,oblíbenou skupinu a nezapomněl se zmínit o nejkrásnější holce na škole,možná i na celým světě.Řekl měPřiznal se, že jeho rodiče jsou hodně bohatý a že holky s ním jsou většinou jenom pro peníze,ale on peníze moc rád nemá.Kvůli nim se mu rozvedli rodiče a teď žije u mamky, ale že jezdí i k tátovi ,,To je mi líto."řekla jsem
,,To nemusí."řekl
Vyprávěl mi příbližně celý jeho život.Byl moc milý a znala jsem všechny podrobnosti.Chytila jsem ho za ruku, přitáhla si ho blíž a něžně ho políbila.Bylo to krásné a vzrušující.Procházeli jsme se ještě chvíli , a pak mě doprovodil domů.Dala jsem mu pusu na rozloučenou a on mi řekl, že to bylo krásný.Zamávala jsem mu a zmizela v domě.

Caroline už dávno spala a Mandy se v obýváku koukala na televizi na nějakou telenovelu.Když mě spatřila ,doběhla ke mně a chtěla vědět všechny podrobnosti.
,,Teď není vhodná chvíle."odpověděla jsem,,Kdykoliv může přijít táta."
,,Tak fajn.Dostávat to z tebe násilím opravdu nechci."usmála se Mandy
,,Děkuju."hlesla jsem
,,Nechceš už u nás přespat?"zeptala jsem se slušně
,,To nejde.Já musím domů.Mamka nezvládne mé 4 sourozence,když má táta noční."
,,Já vím,ale přijdeš na tu mojí narozeninovou oslavu,že jo."obávala jsem se
,,To si nenechám ujít."
Usmály jsme se na sebe a já doprovodila Mandy z domu.

Šla jsem zkontrolovat Caroline, jestli opravdu spí.Caroline má svůj pokojíček, kde má všechny své hračky.Od medvídků až po barbieny.Zdi jsou vymalované růžovou barvou a na nich spousty barevných kytiček. Naši rodiče ten pokoj vyzdobili, než se narodila.Caroline přišla do úplně nového a čistého pokojíčku.Já tou dobou taky dostala svůj vlastní pokoj a nechala jsem si ho vymalovat modrou barvou,se stylovými malými puntíky.Navrhla mi ho mamka a já jsem byla štěstím bez sebe.Modrou mám ze všech nejradši.Od tyrkysové až po azurovou a tmavě modrou.Doplňky do pokoje jsem taky musela mít také modré.Vázy na květiny musely být modré,kelímky na tužky jsou modré můj batoh do školy je modro-černý.Ten pokoj jsem si moc oblíbila.Nad dveřmi je pověšený malinký zvoneček, který vždy když přijde někdo do pokoje, jemně zacinká.Mám modrou postel s nebesy, kterou mi zaplatil můj bohatý dědeček, se kterým se už moc nevídáme. Taťka se s nim pohádal o tom, že rozhazuje peníze v hospodách, a že by si měl nejdříve splatit dluhy.O tom se tak pohádali, že spolu už tři roky nemluví.Neumím si představit, že bych nemluvila se svým vlastním taťkou.

Když jsem se ujistila, že Caroline opravdu spí, šla jsem si lehnout taky. V půlnoci mě někdo vzbudil a já se tak lekla, že se se mnou zahýbala celá postel.Byl to táta a měl nějakou veselou náladu.Usoudila jsem, že je opilý.
,,Tati pojď,já tě odvedu do ložnice."
Táta mě poslechl a šel se mnou.
Smrdělo mu z pusy a já řekla: ,,Ráno ti asi moc dobře nebude co?"
,,Asi ne."řekl a usnul
Já jsem se pomalu odebrala do pokoje, ale v tom začala plakat Caroline.Došla jsem do jejího pokoje a byl už klid.
,,Dneska asi neusnu."řekla jsem si
Chvíli jsem se převalovala ze strany na stranu a pak jsem přeci jen usla.

Ráno jsem vstávala hodně brzy,abych to tady stihla připravit na narozeninovou oslavu.Bylo pozváno docela hodně lidí.Všichni z naší třídy, kromě Alice a pak nějaké hollky a kluky z jiných tříd.Samozřejmě jsem pozvala i Jesse, kterýmu jsem to řekla včera na naší schůzce.Ještě nevím, jestli spolu oficiálně chodíme, ale hodlám se to zjistit.Šla jsem hned ráno nakupovat do Supermarketu, který je hned za rohem.Prodává tam opravdu hodná paní, která mě vždy pozná a začne se si mnou povídat.Koupila jsem 18 balíčků čipsů,bonbony,hodně čokolád,nanuky,chlebíčky,Cocacoly, ještě nějaké džusy,melouny, pomeranče, jahody,zákusky,nektarinky,jeden veliký dort a spoustu lentilků.Dostala jsem peníze od taťky, kterému bylo blbě,ale říkal, že se z toho dostane.

,,Na co tolik jídla?zeptala se prodavačka.
,,Dneska mám narozeniny a pořádám narozeninovou párty"řekla jsem
,,Aha,"řekla ,,Pro oslavenkyni máš ten narozeninový dort zadarmo.A všechno nejlepší."popřála mi
,,Děkuji."řekla jsem vděčně a běžela domů.Připravila všechno do misek a na talíře.Bonbony jsem rozsypala po stole, aby to vypadalo dobře.Zazvonil mi telefon a já ho s radostí zvedla

,,Ahoj oslavenkyně."řekl někdo v telefonu
Hned jsem poznala, že je to Jess
,,Ahoj Jessi, proč voláš?"zeptala jsem se opatrně
,,No chtěl jsem tě pozdravit a říct ti, že na tu oslavu bohužel nepřijdu."
Aha."vykoktala jsem na nic jiného jsem se nezmohla
,,Ale vynahradím ti to uvidíš."řekl vesele
,,Tak jo a díky, že jsi mi zavolal."řekla jsem smutně
,,Měj se a všechno nejlepší." zavěsil
Moc jsem se na něho dneska těšila a byla jsem odhodlaná se ho zeptat jestli spolu fakt chodíme.Nevím co měl na práci zajímavějšího, než mojí oslavu.Myslela jsem si,že to bude být úžasný den.Ale přijde Mandy a ostatní a spolu si to užijeme.

S Caroline jsme si zašly do McDonald's na oběd a obě jsme si daly cheesburger a hranolky .Táta ještě ležel v posteli, ale už mu bylo dobře.Domů jsme dorazily přeně na čas.Zazvonil někdo u dveří a já šla celá vyparáděná v nových šatech a slavnostně učesaná otevřít.Byly to Violet, Becky, Lucy a ještě pár holek z osmičky.Předaly my dárky a šly se usadit do křesel. Několikrát zazvonila návštěva a už u jsme byli všichni.Pár kluků z osmičky přišlo i ty co jsem vůbec nezvala, ale nevadilo mi to. Všichni mi předali dárky a já začala krájet můj ovocný narozeninový dort.Sfoukla jsem svíčky a všichni mě povzbuzovali :,,Přej si něco."a já jsem si něco přála
Nebudu říkat co, protože přání se neříkaj a ještě k tomu by se nesplnila.To nebudu riskovat.Všem jsem nabídla kousek dortu a všichni jsme si na něm pochutnali.Když už jsme neměli co dělat, někdo navrhl, že bychom mohli hrát flašku.Všichni souhlasili, ale mně se to nezdálo jako nejlepší nápad. Ale jako oslavenkyně jsem musela začít.Zatočila jsem flaškou a uzávěr padl na Mandy.Zatočila jsem po druhé a padlo to na hezkého deváťáka jménem Sam.Před námi všemi se museli políbit.Na první dvojici byli fakt super.Někdo zatočil podruhé a uzávěr se otočil na hezkého sedmáka, se kterým jsem kamarádila už delší dobu.Někdo zatočil a flaška se otáčela a otáčela, až padla na.....koho jiného než na mě.Byla jsem zhnusená, že bych měla políbit svého kamaráda, ale nechtěla jsem pokazit hru, tak jsem mu pusu nakonec dala.Pak byli dvojice Mark a Lucy ,Bryan a Carly .Nastal večer a všichni už šli domů, ale před tím jsme ještě stihli horor, při kterém se každý bál.Zůstala tam se mnou naposled Lucy, Sam a můj kámoš Meky, kterého jsem musela políbit.Lucy se Samem odešli a kámoš zůstal sedět a čekal na mě.

,,Sandy,"začal ,,ta flaška byla úžasná, co kdybychom si to někdy zopakovali?"ptal se mě
,,No víš, to asi nepůjde!"řekla jsem důrazně
,,A proč?" ptal se mě
,,Protože nechci a navíc mám kluka!"
,,A koho?"ptal se nezdvořile Meky
,,S tímhle se ti svěřovat nemusím!"odpálkovala jsem ho
,,No to je škoda."hlesl
,,Já si nemyslím.Jsi milej a to všechno, ale nám dvoum by to moc dlouho nevydrželo."řekla jsem
,,Škoda,"řekl znovu
,,Víš už dlouho jsem tě pozoroval a musím řict, že se mi opravdu líbíš Sandy."přiznával se Meky
,,Myslel jsem, že když jsi mě pozvala na svou oslavu, máš mě aspoň trochu ráda."
,,No.....vždyť jsi můj dobrej kamarád a já nechtěla....."
,,Tak já půjdu."
,,Hele fakt promiň.Já nevěděla, že se ti líbim."omlouvala jsem se
,,A kdyby jsi to věděla tak co?"zeptal se mě náhle
,,No....."odmlčela jsem se
,,Nic."dokončil za mě větu Meky
,,Kdyby jsi si to rozmyslela,tak zavolej."a odkráčel pryč

To byl teda den.Meky je opravdu milej a já se mu mohla svěřit s čímkoliv.Byl to jako můj brácha, ale teď se to úplně změnilo.Já nechci, aby byl do mě zamilovaný, já chci, aby to bylo jako předtím.Chodili jsme spolu na plovárnu a dělali jsme spolu kraviny, ale teď?zeptala jsem se sama sebe.Teď si nejsem jistá, jestli se ještě vůbec někdy uvidíme.A i kdyby, tak to bude úplně něco jinýho.On bude do mě zamilovaný a já to budu vědět a nebudu mu moct nic říct a..... všechno jsem zkazila.Ukápla mi slza z oka.

,,Co je?" ptal se táta
,,Ale nic.Jen to tady uklidím a půjdu si lehnout."
Nic neuklízej já to za tebe uklidím."nabídl mi táta
,,Ne, to nejde.Byla to moje návštěva, takže to tady musím uklidit."
,,Tak dobře, ale něco pro tebe s mamkou máme."řekl taťka
,,I když je mamka na chvíli pryč, tak jsme se spolu dohodli, že ti něco k těm tvým čtrnáctým narozeninám dáme.Běž na zahradu, něco tam na tebe čeká."
,,Vyběhla jsem ven a tam na mě čekalo kolo.Bylo krásně tyrkysové s košíkem ve předu.A v tom košíku něco sedělo.Bylo to krásné mourovaté koťátko.Měla jsem z něj takovou radost, že jsem taťkovi skočila do náruče.
,,Je tak pěkné."
,,Věděl jsem, že se ti bide líbit."
,,Děkuju."
Vzala jsem koťátko do náruče a šla jsem dovniř zavolat mamce.

,,Ahoj mami."pozdravila jsem
,,Ahoj Sandy, už si dostala dárek?"
,,Jo je fakt krásnej."
,,Opravdu se ti líbí?"zeptal se máma
,,Jo."
,,Já to věděla, ale budeš se o něj muset dobře starat."řekla
,,Neboj, už jsem mu dala misku s mlíkem."
,,Proč dáváš kolu misku s mlíkem?"ptala se nechápavě mamka
,,Kolu?"
,,No, vždyť tady mluvíme celou tu dobu o kole nebo ne?"ptala se
Když táta přišel do kuchyně a slyšel to co povídám mamce, hned začal gestikulovat rukama, jako že o ničem nevím.
,,No.....jasně že tu mluvíme o kole o čem jiném."
,,To jsem ráda, už jsem se lekla, co se to u nás doma děje."
,,Já ti chci popřát všechno nejlepší, hodně zdraví a hlavně spoustu kamarádů."přála mi mamka
..Jé,ty jsi nezapomněla?"
,,Copak bych mohla zapomenout, že má moje dcera narozeniny?A co vlasně dělá Caroline?"
Táta zase něco dělal s rukama a říkal, že spí
,,Jo Caroline, ta už je dávno v postýlce."tlumočila jsem
,,Vždyť je teprve půl osmé."říkala nechápavě máma
Opět mi byl táta nápovědou
,,Ona hodně brečela a byla unavená, tak jsme jí s tátou dali spát."opakovala jsem po tátovi
,,Tak to je v pořádku."
,,Tak se měj mami a co nejdříve se vrať."
,,Tak ahoj Sanny."
,,Ahoj mami."a zavěsila jsem

,,Co se děje?"ptala jsem se nechápavě táty
,,Měla zůstat nahoře, než ti dám dárek, ale před tím jsme spolu hráli na schovávanou a Caroline se asi někde schovala a...."
,,To je špatný."řekla jsem
,,Ale co měl znamenat ten dárek?"
,,Máma o tom neví, že jsem ti koupil malé koťátko."
,,Ta bude asi hodně zuřit."
,,To nevadí, ale nejdříve mi musíš pomoct s Caroline."
,,Beru si hořejšek."
A já přízemí a zahradu
,,Jdeme."

,,Hledala jsem nahoře a volala: ,,Caroline ,zlatíčko vylez."
,,Ale nic se neozývalo."
,,Caroline,dám ti čokoládu a hrst bonbonků.Caroline, prosím vylez."
Nahoře nikdo nebyl, tak jsem sešla po schodech až do sklepa.Tam se ozývaly nějaké zvuky.Docela jsem se tam bála jít, ale musela jsem prohledat úplně všechno.
,,Caroline."znejistila jsem
Pak zaštěkal můj pes Beníček a já věděla, že se něco stalo.
,,Caroline!!!"
Běžela jsem k ní.Seděla na zemi a něco si mumlala
,,Šandy."
,,Už jsem tady neboj se."
,,Caroline, co tu děláš a jak si se sem dostala?"
Já šlá ža pejsek."odpověděla směšně Carol
,,Tak dobře."vzala jsem Caroline do náruče a vynesla jí ze sklepa
,,Nejdřív ale musíme najít tátu jo?"
,,JO"
Táta hledal na zahradě, a kdybych nepřišla s malou ségrou, tak se málem rozbrečel.Když nás uviděl, hned se k nám rozeběhl.Vzal si ode mě Carol a vyhodil jí několikrát do vzduchu.Byl tak šťastný, že se jí nic nestalo, že jsem neváhala a vrhla se mu kolem krku.
,,Jsem rád, že vás tady mám holky moje."
Ještě víc jsem se k němu přitiskla.Byla už skoro noc a Špuntík si už musel jít lehnout.Prvně jsem jí takhle řekla, když byla o něco menší a chtěla vytáhnout špunt z vany.Ale nepodařilo se jí to a já jí občas říkám Špuntík.
,,Dobrou noc Carol."řekl táta, ale myslím, že ho Caroline vůbec neslyšela, protože hned jak jsme jí dali do postýlky, už spala.S tátou jsme si šli sednout do obýváku a táta se mě ptal, jak dopadla oslava.Táta se Špuntem byli celou dobu mé návštěvy u tetičky Wendy.Teta se rozešla se svým přítelem a teď je sama.Pracuje jako prodavačka, ale moc toho si stejně nevydělá.Je to taťkova sestra a teta s mamkou spolu moc dobře nevycházejí.Mamka dbá na to, aby jsme s Carol nejedly moc sladkostí a tetička i přes mamčiny zákazy udělá pravý opak.Nikdo jiný si k mamce odpor nedovolí.Za to jí mám moc ráda a z těchto důvodů tam nejezdíme často.
,,Tak co, líbilo se ti to?"ptal se zkoumavě taťka
,,Jo, bylo to prima."
,,Kdyby tady byla mamka, tak ta by ti dovolila oslavu jen s Mandy a rodinou."
,,Já vím, mamka moc dbá na mojí ochranu.Ale já už jí nepotřebuju.Už je mi čtrnáct už bych si mohla založit Facebook, ale mamka né, jsou tam samý úchyláci.Jsem jediná holka ve třídě, která se ještě nesmí malovat a stěžovala jsem si předtím?Ne nestěžovala.Už bych taky potřebovala nový mobil a tašku do školy, ale já vím,že na tom prostě nejsme dobře, ale vidíš to já si na nic nestěžuju, poslouchám vás na slovo, nejsem na vás drzá jako jiné děti a starám se o Carol, i když vůbec nemusím.Proč se o mě mamka tak málo zajímá?"zeptala jsem se plačtivě
,,Ale zlato, takhle to není."řekl táta, ale nevypadal moc přesvědčivě
,,Já vím, že jsem ti to slíbila, ale to prostě nejde na to nemyslet.Já nevydržím mít nepravý dojem o tom, že mamka se o mě zajímám.Oba víme, že to tak není, ale ani jeden z nás si nechce dopustit to, že má mamka radši práci než rodinu."
,,Já vím."řekl taťka.
Takovouhle odpověď jsem vážně nečekala.
,,Stejně jela tak daleko, protože chtěla.Přeci říkala, že tam nemusí, ale nikdo jí nenutil.Věděla, že mám své taneční vystoupení, ale stejně radši odjela.Už je tam strašně dlouho a Caroline pořád hlídají chůvy.Co když ani neví, kdo je její vlastní mamka?Ale já vím ,mamku to vůbec nezajímá, ale tati, ty s tím taky něco udělat můžeš.Můžeš jí říct, že jí tady potřebujeme a ať už nikam nejezdí.Ale ty jí nechceš zklamat,tak jí rád řekneš, ať jede.Už je pryč strašně dlouho."
Taťka neodpověděl.Věděla jsem, že přemýšlí o tomhle našem rozhovoru.Pak se sebral, popřál mi dobrou noc a odešel si lehnout do své ložnice.Zůstala jsem sedět v obýváku v křesle úplně sama.Ještě chvíli jsem seděla a přemýšlela a pak si šla lehnout.

V noci jsem slyšela Caroline plakat a jak jí táta utěšoval.
,,Maminka přijede neboj se."pokračoval v utěšování taťka
,,Pšššt,pšššt."uklidňoval Caroline ,,Společně to zvládnem, uvidíš."
A pak už nebyl slyšet žádný pláč.Byly čtyři hodiny a já už půl hodiny nezamhouřila oči.Vylezla jsem proto z postele a šla jsem do kuchyně, ale co nevidím tátu, jak sedí v křesle.Šla jsem dál přes halu, až do kuchyně, natočím si vodu a jdu zpátky do postele.
,,Sandy,volal za mnou táta
Už nebylo úniku, musela jsem jít k tátovi
..Co se děje,tati?"zeptala jsem se
,,Pojď dolů."přizval mě
,,Měla jsi pravdu Sandy, ve všem jsi měla pravdu."
,,Já vím."hlesla jsem
,,Budu o všem přemýšlet."
,,Díky."poděkovala jsem a uháněla zpět do postele

Usla jsem až nad ránem a Carol mě brzo vzbudila, protože nemohla najít tátu.
,,Taťka spinká, tak ho nesmíme probudit, ano?"
,Jo."
Budeme si tady spolu hrát."zeptala jsem se
,,Tak dobže."
,,Nakonec vyhrálo to, že si Carol bude malovat a já si ještě na chvilku vlezu pod peřinu.Usnula jsem asi na půl hodiny, když v tom najednou něco spadlo a pořádně se to rozbilo na malé kousíčky.Rychle jsem otevřela oči a uháněla do kuchyně.Tam stála Caroline a vyděšený táta.Na zemi se povalovala několik střepů maminčiny vázy.
,,A do háje."neodpustil si táta
,,No Caroline, co jsi mi to provedla?"otázal se zděšený taťka
,,Co budeme dělat?"zeptala jsem podrážděně
,,Budeme muset jít koupit novou."
Včera jsem zavolal mamce a zítra nebo v pondělí by měla přijet, protože dodělala tu kolekci dřív.
,,Hmmm."
,,Mamííí."začala poskakovat Carol
Upřeně jsem se podívala tátovi do očí a ukázala na Caroline.
Tvářila jsem se tak, aby táta věděl, že jsem měla pravdu.On mi pokývnul a dál se věnoval střepům.
,,Půjdu se podívat na počítač, kde takovou vázu můžeme koupit.
,,Vem s sebou prosím Caroline, ať se tady o nic nepořeže."
,,Tak fajn."
,,Pojď se mnou lumpe."vzala jsem Carol za ruku a táhla jí k sobě do pokoje.Máme jen jeden počítač a to docela starej, ale vyhledat se na něm něco dá.
Hledala jsem a ta lampa se dá koupit buď v Brightonu nebo v Ashfornu za 1000 dolarů.
,,Můj bože,tolik peněz neseženeme, ani kdyby na zem padal obrovský meteorit."

,,Carol pojď se mnou."
,,Tati."
,,Už jsi to našla?"
,,Jo našla."
,,A kde?"vyptával se táta
,,V Brightonu a v Ashfordu."
,,No to je super."pomyslel si taťka
,,Tak super zase ne."prohodila jsem
,,Proč?"
,,Protože to stojí 1000 dolarů."
,,A kurňa."
,,Nevím, co budeme dělat."
,,No, to já taky ne."znejistil táta
,,Tolik peněz nikdy neseženeme." upozornila jsem tátu
,,Já vím."
,,Mamka nás zabije.Byl to dárek od její babičky a ta ho zase dostala od své babičky.Dědilo se to z generaci na generaci."
,,Radši mi to ani nepřipomínej."
,,Nemůžeme dělat vůbec nic."řekl táta
,,To máš teda pravdu."
,,Ale musíme tady pořádně uklidit, aby mamka neřekla, že se o vás neumím postarat."
,,Umíš se o nás postarat lépe než ona."dodala jsem mu sebevědomí
On se na mě vřele pousmál.
,,Ty si vezmeš na starosti svůj pokoj a Carol pokoj a já přízemí.Pak si ten zbytek rozdělíme.Zapneme Carol nějakou pohádku a spolu se vrhneme do práce."
,,Tak fajn."Vyšla jsem do druhého patra a zamířila do pokoje Caroline
Mamka v životě nedopustila, aby u Carol v pokojíčku byl nepořádek, takže tohle by se jí vážně moc nelíbilo.Hračky se válely po zemi,peřina byla na zemi a na ní seděly barbíny a pily čaj a na stole měla rozházené papíry,otevřené fixy a pastelky, ale co nejvíc, měla počmárané zdi.Mamka mě zabije, protože jsem jí slíbila, že na Caroline budu dávat pozor , a že jí budu uklízet v pokoji, abx tam měla vždycky čisto.A já to nesplnila.Ale nemohla jsem se zdržovat, když mě čekalo celé druhé patro.Zamaskovala jsem čmárance na zdi,uklidila plyšáky i barbíny, uzavřela fixy a naskládala je do kelímku, ustlala jsem jí postel a pořádně vyvětrala.
,,Konečně.První pokoj hotov."Šla jsem na svůj pokoj.Tam bylo čisto, jen jsem musela vyvětrat a ustlat postel.V koupelně bylo plno vody, tak jsem lezla po podlaze a vysušila jsem to do poslední kapičky.Umyla jsem vanu, umyvadlo i záchod.Poslední byl taťkův pokoj,ale tam bylo hezky uklizeno, což mě velice překvapilo.
Sešla jsem dolů ze schodů a viděla taťku, jak drhne stůl.Vzala jsem si proto vysavač a vysála celý dům.Namočila jsem si hadr a utřela v celém bytě prach.Skončili jsme oba na stejně a ještě jsme museli uklidit garáž.Což mi připomíná na pondělí musím mít hotový projekt na Biologii.Měla jsem si vybrat jakéhokoliv živočicha, popsat ho a najít o něm veškeré informace.Ale nejdřív jsem musela taťkovi ještě pomoct.
,,Už to zvládnu sám Sandy,děkuji moc."
,,Ne, já ti pomůžu, nemůžu tě tady nechat samotného."
,,Jdi si dělat co potřebuješ, já to vyklidím sám."
,,Tak dobře."řekla jsem a šla si dělat referát.Caroline se koukala na Šmouli a bylo vidět, že jí to ohromě bavilo.Šla jsem tedy do svého krásně uklizeného pokoje a vybrala jsem si zvíře Šneka.Měla jsem dost času najít veškeré informace v knížkách i na internetu, tak jsem se do toho dala.Na čtvrtku jsem dala obrázek malého šnečka, který leze po listu.Popsala jsem ho a našla v knize veškeré informace.A projekt byl skoro hotový.Ještě pár drobností a už to bylo.
Stihla jsem to poměrně v dobrém čase.A teď jsem si mohla číst. Čtu jen, když se mi chce a baví mě číst holčičí romány.Ty jsou nejlepší. Úplně jsem se do tý knížky vžila, až jsem nakonec usnula.Byla jsem moc unavená, po té dnešní výpravě do kuchyně.Už zase pondělí.Dneska měla přijet mamka domů.Bylo tady perfektně uklizeno, takže by neměl být problém a mohla by být na tátu pyšná, jak se o nás krásně postaral.Ale nejdřív jsem musela jít ještě do školy.Můj projekt byl hotov a já vyrazila na cestu.Dneska jsem nepotkala Mandy jako obvykle, ale přemýšlela jsem na úplně jiných věcech.Jak táta bude reagovat až mamka přijede po této dlouhé době, jestli jí řekne o tom, aby byla už doma a nikam nejezdila a jestli se o mně bude zajímat, ale moc tomu nevěřím.Hned jak mamka přijede, jede se svýma kámošema na rafty.Moc se na to těší a já mu to nechci svou špatnou náladou zkazit.

Došla jsem k budově školy a tam stál Jess s partou kluků.
,,Ahoj Jessi."řekla jsem trochu stydlivě
,,Čau," a dál se věnoval klukům.Ani jeden pohled prostě nic.Byla jsem jako vzduch.Přišlo mi to trošku ujet, protože v sobotu se choval tak mile a pozorně, ale dneska to nebyl on.
Potkala jsem Mekyho a on se na mě mile usmál.
,,Ahoj Meky."
,,Čau, jsem rád, že tě vidím."
,,Mmmmm."
,,Asi sis to nerozmyslela co?
,,Jseš můj nejlepší kamarád a já o tebe nechci přijít."
,,Tak fajn."pokrčil lhostejně rameny.
,,Líbila se ti oslava? zavedla jsem řeč jinam.
,,No, kromě toho konce."
,,Heleď já už se o tom nechci bavit, já už jsem ti vše řekla."
,,Tak jo fajn, tak se hned tak nerozčiluj."
,,Hmmm tak já už tedy půjdu." omluvila jsem se a viděla přicházet Mandy.
,,Čauky Mandy, kde jsi dneska byla, že jsem tě ráno cestou nepotkala?"
,,No víš.....byla jsem se Samem."
,,S jakým Samem?"
,,No přece ten, jak jsem se s ním líbala na tvý narozeninové párty.
,,Aha, to je ten deváťák."
,,Jojo, to je přesně on.Víš jak je úžasnej a romantickej?"
,,Hmmm."
Celou dobu mluvila jen o Samovi.Sam sem a Sam tam.Nezajímají jí moje problémy s Mekym, Jessem a mamkou.

Odešla jsem stranou a Mandy klábosila do vzduchu.Každej, kdo jí viděl musel říct, že je to blázen.Prošla jsem okolo Jesse a on si mě odtáhl za kontejnery
,,Nechci, aby o tom někdo věděl,"řekl mi
,,Aha a to jako proč?"
,,Vypadal bych jako idiot před klukama i před celou školou.
,,A má to teda vůbec smysl?"
,,No to teda má." bránil se Jess.
,,Jo, tak ty myslíš takový tajnůstkaření?" zeptala jsem se.
,,Tak nějak."
,,Takže pochopila jsem to správně, že jsem trapná a ty se za mě stydíš?"
,,Ne, to....."
,,To si budu muset nechat projít hlavou!"řekla jsem a odešla od něho.Nechala jsem ho stát za popelnicemi jako mamlase.Došla jsem do třídy a usadila se v učebně biologie do první lavice.Na chodbě jsem zahlédla Mandy, jak spolu kráčeli ruku v ruce.Taky bych chtěla, aby se ke mně Jess takhle choval, ale to není jeho parketa.On mě bude radši zapírat a já si budu připadat trapná a odstrčená.Nevim, jestli mi to za to vůbec stojí.

Měli jsme biologii a museli jsme předvádět naše dodělané projekty. Dostala jsem z něho jedna mínus, protože protože jsem si měla vybrat nějakého známého savce.Celou minulou hodinu biologie jsem nedávala pozor, až nakonec jsem slyšela:,,Na příště si připravte referát o zvířeti a vite, že si můžete vybrat!"
Ale mně to nevadí, alespoň jsem zase všechny pobavila.
Od první hodiny jsem musela myslet na odpoledne, protože přijede mamka a k tomu se bude konat soutěž krásy a já půjdu Mandy podpořit.

Konečně konec dnešního vyučování.Ještě, že za tři dny začnou prázdniny, konečně.Ale spolu s Mandy jsme utíkaly na výběr královny krásy.Mandy měla takove štěstí, protože Sam měl zasednout v porotě, takže předpokládám, že jí dá nejvíc bodů.Soutěžily čtyři deváťačky,šest osmaček, mezi nimi byla Mandy, pět sedmaček a jen dvě šesťačky.

Nejdříve následovalo představení, pak předvádění bikin, potom krátké sexy šaty a nakonec povídání o tom, proč se chce stát královnou krásy.Ale řekla bych, že Mandy z nich byla stejně nejhezčí a nejlepší.Měla štíhlou postavu, byla krásně opálená a uměla se vyjadřovat lépe než ostatní. Byla jsem na svou kamarádku pyšná. Sam se na ní krásně a romanticky koukal, jak má tak hezkou holku.Takhle by se na mě Jess nikdy nekoukal, když by byli kolem kluci. Chová se tak hnusně, když jsou v doslechu.Nechápu to.

Nakonec Mandy porazila Alici.Ta se tady velice ztrapnila.Když měly mluvit o sobě, řekla, že je bohatá, a že jí chce snad každý kluk.Na podpatku v bikinách na molu upadla, a když chtěli vědět, proč se chce stát královnou krasy a ona odpověděla namyšleně :,,Chtěla jsem si dokázat, že jsem tak hezká a mám na to."
Potichu jsem se jí začala smát.Myslím, že to vůbec žádný dojem na porotu neudělalo a dostala jen deset bodů.Za to Mandy dostala od poroty plný počet bodů 75.Mluvila hezky a na každého působila mile.
Dostala krásou korunku, která na sobě měla pár kamínků. Byla tak krásná.Alice vypadal jakoby se hned hodlala rozbrečet, ale naštěstí to neudělala.Nechtěla se ztrapnit ještě víc.Ale já se musela odebrat k domovu.

Šla jsem kratší cestou okolo silnice a co nevidím mamku, jak vysedá z béžového auta značky Peugeot.Chtěla jsem na ní zavolat, ale byla ještě dost daleko.Z toho samého auta vyšel chlap, trochu mladší než mamka.Přišel k ní, sáhnul jí na zadek a dlouze jí políbil.Máma se nebránila a bylo vidět, že jí to dělá radost.Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.Už jsem začínala chápat, proč byla mamka tak ráda v práci, a tak dlouho na služební cestě.Chtělo se mi řvát, ale zároveň i brečet.Začalo mi být líto taťky i Caroline.Chudinka moje malá.Ale co budu dělat já?
Nevím, jestli to mám říct tátovi nebo se přiznat mamce nebo Mandy.Bojím se.Bojím se všeho, ale co když mě mamka uvidí, jsem nešťastná.Co mám dělat?
Ale máma mě uviděla.Její modré oči se zabodly do těch mých.Upřeně se na mě koukala, ale nečekala a vrazila tomu chlapovi facku a rozeběhla se za mnou.Ale já byla rychlejší a utekla jsem přes les k nám domů.Táta už byl pryč.Měl se vrátit až za dva týdny.Mamka nás měla hlídat, ale já nečekala ani minutu.Sbalila jsem si věci a sbalila jsem a hodně jídla.Sbalila jsem taky Caroline, kterou doteď hlídala chůva.Při cestě do pokoje Caroline jsem omylem zavadila o našeho porcelánového slona, který padal na zem, ale já ho rychlím pohybem ruky zachránila před jeho zkázou.Ale pod ním jsem našla něco nečekaného.Pod ním byly schované peníze a sypaly se mi k nohám jako déšť.Sebrala jsem je všechny a utíkala pro kočárek.Vzala jsem ho a odnesla do svého pokoje.Klíče zachrastily v zámku.Někdo odemykal.Řekla bych, že to je máma. Kufry už jsem měla dávno sbalené a teď stačilo vyčkat na vhodný okamžik, ale nejdříve jsem se musela navečeřet.

Mamka přivezla pizzu a všechny jsme se o ní podělily.Chovala jsem se, jakoby se nic nestalo. Mamka si se mnou normálně povídala a ptala se na věci, které jsme tady zažili :
,,Jakpak jste to tady s tátou zvládali?"
,,Jo super, taťka je úžesnej."
,,A chyběla jsem vám holky?"
,,No a nevíš jak." zalhala jsem.
Myslím si,že v Pařáíži na nás vůbec nemyslela.Pro ní byl důležitej její novej milenec, ale nic jsem na sobě nedala znát.
,,Půjdu uložit Carol."řekla jsem a vedla jí do prvního patra.
,,Tak dobře.Já si půjdu taky lehnout, tak dobrou."
,,Dobrou."


,,Tak Caroline,"řekla jsem ..teď si uděláme malý výlet.Bude to paráda."
,,Jó.A pojede s námi taky maminka?"zeptala se hloupě Caroline.
,,Ne,mamka s námi nepojede.Potřebuje si odpočinout po té dlouhé cestě."
,,Jo."

Venku ještě bylo světlo.Venku už skoro nikdo nebyl a mamka si šla lehnout, tak jsme mohly nepozorovaně utéct.Batoh jsem si dala na záda a dva kufry na kolečkách do jedné ruky.Carol měla na zádech malý růžový batůžek, do kterého jsem dala láhev s vodou na pití.Měla jsem plán, který jsem musela uskutečnit.Máma nemusí o ničem vědět.Šla jsem po silnici, kufry jsem dala do kočárku a Carol jsem nesla v ruce.Byla tma a já na poli roztáhla stan.Nemohla jsem usnout vzrušením, ale taky strachem o Caroline, která už dávno spala.Usnula jsem nad ránem a vzbudila se o tři hodiny později.Caroline už byla vzhůru, tak jsem vzala stan a šly jsme dál.Bolely mě nohy,ale vydržela jsem to. Došly jsme až na vlakové nádraží a já našla spoje.Koupila jsem si lístek a vešla do vlaku.Našly jsme si volné kupé a sedly jsme si.Měly jsme namířeno k dědečkovi.Náš dědeček je taťka taťky, ale nesnáší naší mamku, a proto se společně nevýdáme.Ale cestu tam znám.Přisedla si k nám nějaká stará paní a začala se vyptávat:
,,Dobrý den děvčata."
,,Dobrý den."
,,Vy jedete samy?"
,,Ano,ale jedeme za svou maminkou, ona na nás čeká na nádraží."
,,Aha."
,,A odkud jedete?"
,,Z daleka, my byly na víkendu u babičky."
,,Tak to jo."a dál si nás nevšímala.
,,Naše zastávka Carol.Jdeme!"
Vzala jsem jí do náruče a s kočárem utíkala z vlaku.Měly jsme hlad, tak jsem z batohu vytáhla namazaný rohlík se šunkou a sýrem.Byla to dobrota a zahnalo nám to alespoň na čtyři hodiny hlad a šly jsme dál.Už jen pár kilometrů a jsme tam! Batoh mi na zádech těžkl a těžkl.Už jsem z kopce viděla vesnici, už to nemohlo být daleko.

Šly jsme celou dobu po silnici, protože žádné jiné cesty do vesnice nejsou.Ušly jsme už pěknou dálku a já si zasloužila odpočinek.Myslela jsem na to, jak si u dědy pěkně sednu do křesla a napiju se.Už mám docela žízeň.Naposledy jsem dala napít Carol, jako správná ségra, ale začala jsem mít žízeň sama.Carí se krásně vezla v kočárku, ale já musela celou tu dobu šlapat.Ve vesnici byly úžasné baráčky.Jeden béžový, druhý světle modrý, další fialový i oranžový tam stál, ale co bylo nejdůležitější, musely jsme najít dědečka.Zeptaly jsme se jednoho páru, u kterého jsme doufaly, že to tady budou znát, ale zklamali mě.Musely jsme pátrat dál.Až na konci stál velký barák, dvakrát větší než těch ostatních.Doloudaly jsme se až tam a zazvonily na zvonek.Nikdo nepřišel otevřít.Zazvonila jsem proto znovu a znovu a znovu.Nic.

,,Pan Styling není doma." ozval se hlas přímo za mnou.
,,Aha děkuju."
,,Není zač.Vy jste jeho vnučka?
,,No...jo, vlastně jo.Jasně" zakoktala jsem.
,,Počkejte si na něj, za chvíli by se tady měl objevit."
,,Ano, děkuji moc."
,,Vy dvě budete asi ze slušnější rodiny.Nemám pravdu?"
,,No..."
,,Máte hezké, neušpiněné oblečení a děkujete, což se od mladých už moc nečeká.A odkud jste přijely?" tázala se nás.
,,Z daleka, až z Londýna."
,,No, tak si tady užijte prázdniny."
,,Dobře.Fajn.Děkujeme."
,,Nashle děvčata, doufám, že se ještě uvidíme."
,,Nashledanou."


Posadily jsme se v tom velkém parném létě na zem a čekaly než se dědeček vrátí.Znovu jsem se koukla nahoru nad sebe a pozorovala jsem krásu dědečkova baráčku.Asi jsme s Caroline musely po té dlouhé cestě na chvíli usnout, protože když jsme se probudily, byl už skoro večer.Vůbec jsem neměla pojem o čase.Někdo se k nám blížil.Bála jsem se, kdo to bude.Nedalo se tady nikam schovat, tím pádem jsem musela sedět na místě a houpat v ruce Carol.

,,No koho pak nám to čerti nesou." zvolal děda
,,Dědečku!"
Rozeběhla jsem se mu naproti a láskyplně ho objala.
,,Děděčku." přidala se Caroline.
,,Holky, kde jste se tu vzaly?"
,,No my sem jedeme na chvíli, na prázdniny.Můžeme tu den dva zůstat?"
,,Ale jistě že jo,zdržte se jak dlouho chcete.Pojďte dovnitř." pozval nás dědeček.
,,Děkujeme." řekla jsem dneska asi počtvrté.
,,To jste mi měly zavolat, že přijedete.Nebo aspoň váš otec"
,,Já jsem mu to vymlouvala.My tě chtěly překvapit."
,,No to se vám povedlo."

Vešli jsme všichni do rodinného domku a já byla pohlcena krásou.To bylo úžasné.Nic tak krásného jsem v životě neviděla.Bylo to skoro jako pohlcení černou dírou.Nemohla jsem se pohnout.Zírala jsem na strop,stěny,koberce, dekorace, okna.Venku měl i svůj soukromý krytý bazén, který se mohl používat i v zimě.Přesně tohle jsem četla v knížce, ale už si nevzpomenu, jak se jmenovala.Čtu hodně ráda.Přečetla jsem strašně moc knížek, a proto si nepamatuju jejich názvy.Ale o čem ty knížky byly, to si pamatuju přesně.
Venku byla obrovská garáž a v ní tři auta.Nevím na co je děda používá, ale nechala jsem to být.Měl i svou vlastní kůlnu i nářaďovnu.Tohle by jsme si nikdy dovolit nemohli.

,,Tý jo." vydechla jsem.

Všechno tady bylo jako pohádka.Nemohla jsem si prostě pomoct.Zamilovala jsem si to tady na první pohled.Věděla jsem, že těch pár dní co tady strávíme budou dokonalé, alespoň doufám.

Car už pobíhala uvnitř a lítala z prvního patra až do druhého.Viděla jsem záblesky v jejích očích a hned jsem rozpoznala, že to tady začala mít ráda stejně jako já.

,,Dědo, ty tady žiješ úplně sám?"zašeptala jsem.
,,Bohužel ano."řekl a podíval se do země.
,,Povídej mi prosím o tom."žadonila jsem.
,,O čem?"
,,No, o babičce a o tvém životě.Strašně dlouho se už nestýkáme kvůli mamce a tak."
,,Tak dobře, posaď se."
Sedla jsem si na krásně měkký koberec a poctivě dědovi naslouchala.

,,Byl jsem ještě mladý a pomáhal jsem rodičům na poli a tam jsem poznal tvou babičku.Ta byla samozřejmě mladá a já byl jen o dva rohy starší než ona.Stačil mi jen jediný pohled a už jsem věděl, že to bude ta pravá.Samozřejmě byla.Po roce jsme se vzali a bydleli jsme v takové malé světničce. Já jsem začal normálně pracovat a vydělávat spoustu peněz a tvá babička vychovávala malého Trentona, což je tvůj strýc a..."
,,Cože?Já mám strejdu?"
,,No, ano.Ty to nevíš?To se ti táta ještě nepochlubil?"
,,Ne."
,,Povím ti to:Oběma dvěma bylo teprve patnáct a tvůj strýc přebral tvému otci Timothymu jeho velkou lásku Cassie, což je teď jeho současná manželka.Díky Trentonovi se rozhádali a devatenáct let spolu nepromluvili.Zkoušel jsem je dát nějak dohromady, ale nedali se přemluvit, jelikož měli svou hrdost."
,,Táta se ani nezmínil.Nic mi neřekl, proč?"zeptala jsem se vystrašeně.
,,Protože věděl, že už ho nikdy nechce vidět, ani znát, i když je to jeho skutečný bratr."
,,Hmmm.A nebylo mu to blbý, přebrat mému tátovi holku a teď se s ní i oženit?"
,,Bylo, ale co měl dělat.Byl do ní zamilovaný."
,,A mám vůbec nějaké sestřenice a bratrance?"
,,To víš, že máš.Malou Lily, které jsou teprve čtyři, jako tady Caroline,bratrance Roula,kterému je devět a nejstarší Theressu, které je čtrnáct."
,,Theressa, to je ale pěkný jméno."
,,Hahaha. Je to pěkné jméno, ale už na ní přišla puberta a nedá se s ní normálně mluvit."
,,A jak ty to víš, dědečku?"
,,Děvče, ke mně jezdí každý víkend na oběd."
,,Opravdu?"
,,No to víš, že jo.Zítra tě s nimi seznámím."
,,Oni přijedou zítra?"
,,Vždyť je přece pátek a zítra začíná sobota."
,,Jo, aha."
,,Tak já budu pokračovat,jo."
,,Vydělal jsem si obrovské peníze a za ně jsme koupili tento baráček.Tvá babička Bonnie porodila Timothyho, tvého otce a my si žili v blahu.Mohli jsme si dovolit, to co jiní ne.Ale tvé babičce to očividně nestačilo.Když byli kluci velcí a odešli ke svým láskám,tak ještě pár let jsme spolu žili, ale pak mě opustila.Nechala jen dopis na rozloučenou.Stálo v něm, že se zamilovala do někoho jiného a že jí to hrozně mrzí a takhle.Připsala tam ještě....."
Dál už jsem ho neposlouchala.Přemýšlela jsem, v hlavě mi vířila spousta myšlenek a já je nedokázala zastavit.Začala se mi točit hlava a já upadla.Děda ke mně rychle přiběhl a začal na mě něco povídat.Slyšela jsem jen, že dojde pro telefon, aby zavolal záchranku."

,,Né dědo, nikam nechoď, jen se mi trochu zamotala hlava."
,,Opravdu?"zeptal se nedůvěřivě.
,,Jo jo, jsem v pohodě."
,,Tak jo, necháme to na jindy a vy si půjdete s Caroline lehnout."
,,Připravím vám postele v pokoji pro hosty."

Šla jsem si lehnout s pocitem provinilosti.Nevím proč, ale přišlo mi to divné.Našla jsem svého dědu,kterého jsem poznala až ve čtyřech letech a k sobě vůbec nejezdíme.Zjistila jsem, že mám strejdu, kterého taťka nemá rád.Doslechla jsem se o svých sestřenicích a jednom bratranci.Zjistila jsem, že ta žena, která dříve patřila mému otci, je ženatá s mým strejdou, kterého vůbec neznám.Ještě to s tou mamkou.Prostě bylo toho na mě dneska dost.Nedivím se, že se mi zatočila hlava a já upadla.Ale nejlíp udělám, když budu spát.

Ráno mě probudila sekačka od sousedů a já už pak neusnula.Ležela jsem do dvanácti v posteli, až pak jsem se hodlala zvednout se na nohy.

,,Hmmm dneska to budu muset zvládnout."řekla jsem si.
Šla jsem do kuchyně.
,,Jé tady to krásně voní." a prudce jsem otevřela dveře.
Na jedné židli seděl chlap podobný mému tátovi.Usoudila jsem, že to bude můj strejda.Vedle něj seděla docela pěkná žena s krásně namalovanými řasy a s modrými stíny.Na gauči se prala malá Lily s Roulem o ovladač a vedle nich seděla v naprostém klidu a pohodě krásná, štíhlá bruneta.Zamrkala na mě svýma modrýma očima a pozdravila ,,Dobré ráno Šípková Růženko nebo vlastně poledne.
,,Ahoj."
,,Dobré Ráno.....ehmmm.....Stylingovi."
,,Dobré ráno.....?
,,Sandy, jsem Sandy."
,,Dobře tak Sandy."řekla teta.
,,Dobré ráno."
,,Ahojky děvče, jakou si měla noc?"zeptal se děda
,,Skvělou dědečku."
,,Dědečku?????"zeptala se udiveně moje teta.
,,Ano jsem její dědeček."
,,Ale...no...tím pádem si Timothyho dcera."
,,No, to jsem."
,,A tohle je moje malá sestřička Caroline."ukázala jsem na šmouhu, která se řítila kolem mě na pohovku k Lily a Roulovi.
,,Aha.A jste tu proč?"
,,Jsme tu na prázdninách u dědečka."
,,A jak dlouho se tu hodláte zdržet?"zeptala se teta drze
,,To je snad naše věc?Nemyslíte?"
,,Taková drzost.Ty by si si rozuměla s naší pubertální dcerou.Viď Trentone?"
,,Ahoj, já jsem asi tvůj strejda Trenton a tohle je má žena Cassie.A mé děti Lily, Roul a momentálně nabručená Theressa."
,,Ráda vás poznávám strejdo."
,,Nevykej mi prosím tě.Jsem Trenton. Říkej mi Trentone.
,,Tak jo Trentone."
,,Pojď se k nám připojit a pořádně se naobědvej."

Myslela jsem si, že si s Theressou budu velice dobře rozumět, ale zatím to tak nevypadá.
Za to malá Lily se ke mně chovala hezky.Mám jí moc ráda.Je strašně prima.Skamarádila se s Caroline úplně v pohodě.Když jsem dojedla, šla jsem si sednout na pohovku a ke mně si nečekaně přisedla Theressa.
,,Ahoj,já jsem Theressa."
,,Ahoj, ty se se mnou bavíš?"zeptala jsem se.
,,No a proč jako ne? Vždyť jsem tvoje sestřenice."
,,Já nevim, zdála ses nějaká naštvaná, když si mě poprvé uviděla."
,,Ne naštvaná, ale šokovaná. Nevěděla jsem, že mám nějakou sestřenici.Naši mi vždy říkali, že nemají žádného sourozence.Tak jsem žila v domněnce, že mám jen jednu sestru a bratra."
,,Mmmm, věř mi že já jsem o tobě taky nikdy neslyšela a táta tvrdí to samé."
,,Nepůjdem se někam projít? Znám to tady jako své vlastní boty."
,,Tak jo."
Když to dořekla,všimla jsem si jejich krásných bot na nízkém podpatku, na kterých neměla ani jednu šmouhu. Byla dost čistotná a krásně upravená.Její oříškově hnědé vlasy, jí sahaly až do půli zad, kde se měnily na karamelově hnědý odstín. Její rodiče byli asi dost bohatí, aby si mohla dovolit značkové oblečení.Moje mamka taky vydělává moře peněz v Paříži a tam všude,kde jezdí se svým milencem.Už zase se mi chce brečet, když si vzpomenu na tu scénu u auta.Začala nás vůbec hledat nebo je jí jedno, že jsme s Caroline utekly?Ale co, ať si dělá co chce, už jí nechci nikdy vidět.

,,Není ti nic?"zeptala se mě Theressa
,,,Ne, ne nic mi není....emmm...jsem úplně v pořádku."
,,Opravdu?" nenechala se odbýt Theressa.
,,Jo jsem úplně v pohodě."
,,Tak jo, fajn.Kam teda vyrazíme? "zeptala se mě, jako kdybych to tady znala od malička.
,,No já nevím."
,,Tak jo, můžeme jít třeba do parku nebo nakupovat nebo se tady jen tak potloukat a pozorovat pěkný kluky."
,,Já volím to nákupní středisko.Sice s sebou nemám žádný peníze, ale porozhlédnout se tam můžeme."
Musela jsem zalhat s těma penězma, protože ty potřebujeme jen na důležité věci a ne je vyplýtvat v obchoďáku.
,,Tak jo já si ještě pro něco skočím dovnitř a pak vyrazíme.Domluveno?"
,,Jasný."
Na svých botech na podpatku šla sice pomalu, ale zato se vlnila v bocích jako nějaká modelka.

,,Čau, tebe tu neznám."zeptal se mě hlas,který jsem slyšela někde za mnou.Přijel ke mně a předvedl smyk na svém modročerném kole.
,,Ahoj, taky pro to, že jsem tady nikdy nebyla."řekla jsem okamžitě a kluk na mě udělal udivený obličej.
,,A co tady chceš."
,,A co je ti do toho."nenechala jsem se odbýt.
,,Seš drsná, doufám, že se ještě někdy uvidíme." řekl a zamával mi.Zamávala jsem mu taky, ale v tom do mě strčila Theressa.
,,Víš vůbec kdo to je?"zeptala se udiveně.
,,Jo vím.Je to kluk, kterému jsem mávala."
,,No tak to asi o něm nevíš žádnou minulost co?!"
,,Ne a ani mě jeho minulost nezajímá.Nemám ráda, když o lidech někdo něco špatného říká.Třeba to vůbec není pravda."
,,Ale...."
,,Žádný ale, prostě já tady lidi chci poznat sama a nikdo mi do toho nebude kecat jasný!!!"
,,Tak fajn, promiň, já nevěděla že seš tak háklivá."a urazila se.
,,Nejsem,ale chci tady lidi prostě poznat jen a jen sama."
,,Tak jo nebudeme o tom mluvit."nabídla mír.
,,Jo přesně tak."potvrdila jsem.

Šly jsme docela dlouho, ale pak už jsme byly na místě.Stálo před námi docela velké nákupní středisko. Stálo v malém městečku, ale bylo tam docela dost lidí.Vešly jsme dovnitř a přímo před námi se linul dav lidí.Chodily jsme z jednoho obchodu do druhého a zkoušely si nové věci.

,,Co kdybychom si nějaké ty věci koupily?"zeptala se.
,,Vždyť už jsem ti jednou říkala, že nemám žádné peníze."
,,Ty možná ne, ale já mám."ukázala mi plnou peněženku peněz.
,,Kde si je prosím tě vzala?"
,,Dal mi je táta."
,,Táta? Opravdu?"
,,Vždyť jsem ti už jednou říkala, že naši vydělávají spoustu peněz, ty trubko."řekla mi a rychlým krokem popadla spoustu triček a džín a mířila k pokladně.Nevěřila jsem jí, že by jí tolik peněz někdo dal na útratu, ale je to její věc.

,,Holčičko, tohle bude stát pár set dolarů. Máš vůbec na to na to?"zeptal se milý pokladní, který právě obsluhoval Theressu. Byl už asi trochu starý a moc neviděl, i když měl brýle na očích . Každý by hned poznal, že Theressa není žádná malá holčička.Tipla bych jí tak na šestnáct.

,,Ano mám.A vy se postarejte ať je to úhledně zabalené."

,,Vidíš, takhle se to dělá."otočila se a mrkla na mě.
,,To k němu nemůžeš být, alespoň trochu milá?"
,,Já jsem se postarala, aby ho z práce nevyhodili, když jsem tady utratila tolik peněz."
Pokladník se snažil to krásně zabalit, ale Theressa z toho moc nadšená nebyla.
,,To je úhledně zabalené?"
,,Hele holčičko, buď ráda, že jsem ti to zabalil vůbec.A příště laskavě nebuď drzá.Buď zaplať nebo nech být."
Ten jí převezl, aspoň si Theressa už nebude vyskakovat.
,,Tsss."
Vzala si věci a odkráčela z obchodu.
Mrkla jsem na pokladníka a on mi mrknutí oplatil.Byla jsem za to ráda.
Theressa byla celé odpoledne naštvaná, ale dál kupovala drahé věci a dál utrácela peníze. Nebyla jsem si vůbec jistá jestli ty peníze jí opravdu dal táta, ale nechala jsem to znovu plavat.

Když jsme přišly domů, vyndaly jsme všechny věci na jednu hromadu.
Theressa to rozdělila na pět malých hromádek.
,,Tak, tahle patří Lily, tahle Roulovi ta největší mně.A co uděláme se dvěma zbylými hromádky?"
,,Já bych to rozdělila ještě mezi Roula a Lily." řekla jsem spravedlivě.
,,Ne, ty hloupá.Tahle je pro tebe a tahle pro Caroline."
,,Cože.Ne to ne."
,,Ale jo to je pro vás."
,,Ne já to nemůžu vzít.Já myslela, že celé odpoledne nakupujeme jen pro tebe, Roula a Lily."
,,Podívej se v čem ty chodíš." koukla se na mé oblečení.
,,Na a vem si to, jinak s tebou už nikdy nebudu mluvit."
,,Já opravdu nemůžu.Byly to tvoje peníze."
,,No a právě proto. Byly to moje peníze a já jsem se o ně rozdělila.Vezmi si to a už nic víc nechci slyšet.Jsme přece sestřenice a máme být na sebe hodné."
,,Ale...."
,,Žádné ale.Vem si to."
,,No...."
,,No přesně,vezmi si tu hromadu a běž se do svého pokoje převléct!!!"
,,Jé tak moc děkuju, nevím jak se ti za to odvděčím."
,,Nijak, jen budeme sestřenice, ale i dobré kamarádky.Jo?"
,,To je přece jasný.A ještě jednou děkuju."
,,Nemáš zač."

Netušila jsem, že je Theressa tak štědrá.Někdy se chová úplně hrozně, ale někdy je umí být fakt moc milá.
Šla jsem se tedy do svého pokoje převléct a dát si ty věci do šatníku, který patří hostům.Srovnala jsem si oblečení vedle sebe a zkoušela si, co si mám vzít na sebe.Všechno bylo tak hezké a cool, opravdu jsem nevěděla, co si vezmu.Theressa mi dala čtyři trička (jedno modré s nápisem :,,Jsem jedinečná", druhé bílé s šedým přehozem, třetí černé s obrázkem tančícího tučňáka a čtvrté svítivě žluté, které se moc líbilo Theresse.Dostala jsem troje džíny: jedny uplé modrozelené, druhé bílé, a třetí modré s krásným černým páskem.Mám i jednu košili, která je krásně barevná a hodí se k mému novému svítivě růžovému tílku.Pod vším tím oblečením jsem našla voňavku od Avril Lavigne. Mám sice ráda úplně jiné zpěváky, ale ta voňavka krásně voní. Ale co mě dorazilo, na dně tašky leželo něco co se lesklo.Byl to náramek s půlkou srdíčka a na mé půlce stálo: BE FRIE FORE. Takže tím pádem na druhé půlce stálo ST NDS VER. BEST FRIENDS FOREVER - nejlepší přátelé navždy.To je krásný a milý.Nasadila jsem si tedy náramek na ruku a na sebe jsem si oblékla mou novou košili s růžovým tílkem vespod a k tomu mé bílé džíny.Koukla jsem se na sebe do zrcadla a musím říct, že jsem vypadala opravdu pěkně. Sešla jsem tedy dolů a nepozorovaně jsem vyšla ven na dědečkovo zahrádku.Rozhlížela jsem se kolem a nemohla jsem uvěřit, že jsme tady byli jen párkrát.

Došla jsem až ven na ulici, kde právě projížděl vlak.Jako malá jsem vlaky přímo zbožňovala.Zahleděla jsem se do dálky a viděla jsem někoho, jak sjíždí kopeček na kole.Kolo se ke mně pomalu přibližovalo a já začala rozeznávat obličej.Byl to ten kluk, kterého jsem dnes ráno potkala u našich vrat.

,,Tě pic."pozdravil mě.
,,Ahoj, co to tady vyvádíš?"
,,Jezdím na kole, jestli sis ještě nevšimla." odpověděl drze.
Pochopila jsem, že to byla pěkně blbá otázka se ho na to ptát.
,,Jo, všimla."
,,Odkud si?"zeptal se mě kluk přibližně v mém věku.
,,Z daleka."
,,Hmmm.Dost přesná odpověď"zasmál se.
,,Jak se jmenuješ?"zeptala jsem se.
,,Jsem Ronaldo.A ty se jmenuješ jak?"
,,Sandy."
,,Pěkný jméno.Nechceš se někam projít?"
,,Jo, ale nemám kolo jako ty."
,,Tak se posaď dozadu."
Neměla jsem ani helmu, ale přitom jsem si připadala tak volná, jako bych se mohla rozletět do všech stran.Ronaldo vypadal fakt mile, ale nemohla jsem přestat myslet na to, co říkala Theressa.Ale co, mě to nezajímá.Až mi to bude chtít říct sám, tak mi to řekne.

,,Kam pojedem?"
,,Řekni si a já ti splním tvé přání má krásná slečno."
,,Tohle říkali gantelmani v 19.století." a přitom jsem udělala obličej, který určitě neviděl.
,,Drž se."a rozjel se ještě rychleji.Chytila jsem se ho za pas a cítila jsem se opravdu volná, jako nějaký pták, který si může odletět třeba na druhou stranu zeměkoule.Jako malá jsem o tom přemýšlela, ale i jsem to chtěla udělat.Stoupla jsem si v lese na pařez a chtěla jsem vyletět do vzduchu a létat jako pták.Ale bohužel jsem na vlastní kůži pocítila, že to opravdu není možné.Sice nic vážného se mi nestalo, ale docela dost to bolelo.Už nikdy jsem to pak nechtěla zkusit.
Bála jsem se jeho zběsilé jízdy.Sice jsem toho kluka vůbec neznala, ale něco mi dávalo najevo, že mu mám důvěřovat.Nevím, co to bylo, ale tohle jsem opravdu cítila.Nebylo to jako by mi někdo našeptával do duše, ale cítila jsem to šimrání a nedokázala jsem si pomoct.
Dojeli jsme až do parku a tam jsme se posadili na lavičku.Takhle jsem se na lavičku v tom altánku posadila s Jessem, ale Ronaldo mi jako Jess nepřipadal.Byl jiný, prostě jsem to věděla.Jess je prase a nevím, jak jsem se s nim mohla na té lavičce líbat.Teď mi to přijde nechutné.Už s Jessem nechci být. Nechci ho nikdy vidět, ani nevím proč.Ten jeho pohled mi přišel zajímavý, hezký a romantický.Já myslím, že někoho potřeboval, aby nevypadal trapně a ..... vlastně to nechtěl nikomu říct, takže to tak být nemohlo.Ale to je fuk.

,,Nad čím tak přemýšlíš?"
,,Co, co...já....no....já nad ničím nepřemýšlím."začala jsem koktat.
,,Nelži.Vidím tě už asi pět minut koukat do blba a ty mi řekneš, že nad ničím nepřemýšlíš?"
,,Já o tom nechci mluvit.Ale ty by si mi mohl říct odkud seš."
,,Já o tom taky nechci mluvit."a rozhostilo se mezi námi takové ticho.
,,Nechceš se jít aspoň na chvíli projít?"
,,Jasně, proč ne."
,,Řekni mi o sobě něco."poprosila jsem.
,,Nevim, co chceš o mně slyšet."usmál se na mě tím svým šibalským úsměvem.
,,Prosim, něco mi řekni."
,,Tak jo.Pocházím z úplně malé rodiny.Matka mi zemřela, když jsem byl ještě dítě a můj táta je dřevorubcem.Mám velkého bráchu a je s nim dost velká otrava.Chodim do školy a nejsem tam nějak extra oblíbenej, jestli to chceš slyšet.Bydlím v též vesnici, co tvůj děda a rád tam jezdím na kole, abych zjistil, co se nového děje.Tím můj příběh končí," a znovu se na mě usmál.,,A teď ty." pobídl mě.
,,Já moc zajímavé vyprávění vést nebudu."
,,A myslíš si, že to moje bylo zajímavé?"
,,Rozhodně zajímavější než to moje."
,,Tak už se do toho dej, ať tu nezapustím kořeny."popohnal mě.
,,Tak jo, kde mám začít?Tak třeba:Moje mamka pracuje jako módní návrhářka a ráda jezdí na služební cesty.Je na nich od nevidim do nevidim a někde si tam trajdá.Mám sestru Caroline, kterou většinou hlídají chůvy, takže asi ani neví kdo je opravdu její vlastní mamka.Taťka je většinou doma, ale přesto Carol sám nezvládne, takže jí někdo furt musí hlídat.Mamka si vydělává moře peněz, takže můžeme začít splácet dluhy.Ale když jsme na tom ještě byli dost špatně, jelikož máma byla na mateřský, tak taťka zkusil pracovat.Nosil těžký náklad.Většinou vykládal nábytek z nákladních aut, ale přitom mu náhle rupla záda a on skončil v nemocnici.Mamka tedy začala pracovat a začala jezdit třeba do Paříže a do jiných krásných měst proslulých módou.Jezdí tam tak na měsíc a víc.Mám kámošku Mandy, která mě vždy podrží nad vodou, na rozdíl od mé matky, která na mě nemá vůbec žádný čas.Neudělá si na mě ani pět minut, když jí zavolám.Ale teď jsem pochopila proč.Před pár dny než jsme jeli sem na prázdniny, tak jsem šla domů a někoho jsem viděla v autě.Byl to muž i žena.Když jsem přišla blíž zjistila jsem, že to je má matka s nějakým chlapem a začali dělat ty neslušný věci.Pochopila jsem v tu ránu, že mamka jezdí na služební cesty jen kvůli němu.Ona mě zahlídla a rozeběhla se za mnou.Ale nejdříve vlepila tomu ušmudlanýmu frajírkovi facku.Doma jsme se potkaly a dělaly jsme, že se nic nestalo.Táta nás poslal sem a sám jel na vodu s kámošema.Neboj neřekla jsem mu to, takže o ničem neví.A teď jsem tady."
,,Fíííííha.Tohle že není zajímavý.Ty máš vážně pestrej život."
,,Neřekla bych."
,,Aspoň máš mamku.Já si na svojí mamku vůbec nepamatuju."
,,Já bych teď taky nechtěla mít mamku.To mi věř.Já si opravdu nedělám srandu.Radši bych jí neznala, než aby podváděla mého tátu.Neumim si představit jak to bude po prázdninách.Já s tím prostě nedokážu žít."a začala jsem brečet do dlaní.
Ronaldo mě přátelsky objal.Byla jsem ráda, že jsem se mu mohla takhle svěřit.Tak cizímu člověku, kterého znám teprve jen jeden den.Ale jsem ráda, že jsme se poznali.
,,To bude dobrý.Opravdu." nebyla jsem si moc jistá, ale stejně jsem moc šťastná, že tu je.Theresse bych to rozhodně nesvěřila.Je to sice moje sestřenice a nová kámoška, ale tohle bych nemohla před ní říct nahlas.Ještě by se mi smála.Nechtěla bych se před ní rozbrečet, ale před Ronaldem je to jiný2.