Chci žít v ráji:Osobní stránka na adrese: teenagebook.svet-stranek.cz

,,Čau ty."
,,Ahoj ty."
,,Já včera bác na zem a kutululu z kopce dolů."
,,To já včera
.....
Už zase! Pořad mýho bráchy, to miluju!
,,Ztlum si to Tome, nemusí to všichni v hotelu slyšet."
,,Ale Tééééj."zakňoural Tom.
,,Chceš, aby si zas přišla stěžovat paní Langrabová?"
,,Myslíš tu starou ošklivou babiznu jak má toho plešatýho psa?"
,,Takhle před ní radši nemluv." a potichu jsem se zasmála.
,,Jdu dělat večeři a za půl hodiny je tu Micky, takže zkus uklidit ten svinčík všude kolem."
Doufám, že lednička nebude zas vybílená.Ani bych se nedivila, u nás je to normální.Přesně jak jsem předpokládala zbylo tu jenom mlíko, olivy a zkaženej jogurt, kterej hned musim vyhodit.Z večeře nic nebude , takže zase nakoupit.
,,Tome, obleč se, musíme zase nakoupit."
,,Né už zase,vždyť chodíme nakupovat skoro každej den.Ostatní kluci sedí u počítače a hrajou různý hry, staví lego a já chodim nakupovat se svojí ségrou.Je to trapný."
,,Od koho to zase máš?"
,,To říkala Rozárka."
,,Jo tak Rozárka, to je ta hezká blondýnka?"
Tom už radši mlčel a zčervenal, takže jo.

,,Vítá vás váš Megamarket,využijte dnes naší zákaznické akce a nakupte zboží se slevou 15% na všechny druhy elektroniky například naše 3D televize za pouhých pár šupů.Věřte mi toto se vám stane jen jednou za život.Neotálejte a kupte."
,,Už mi z toho fakt hrabe.Každej den to samý." Pronesla jsem.
,,Tome nestuj u toho hračkářství. Chvátáme, musíme být brzo doma, aby měl Micky co večeřet."
,,Tay, prosim pojď sem.Musim ti ukázat, to co teď nutně potřebuju."
,,Ale Tome, no tak."
,,Ne Tay to musíš vidět."
,,No jo Tome, ale pak už půjdem jo?"
,,Jojo , ale pojď."
,,Už jdu."Ale co jsem viděla mi vyrazilo dech.Na lavičce seděl Micky a líbal se s ňákou blonckou.Měla piercing v nose a tlustě namalované oči černou tužkou.Koukala jsem na ně s pusou otevřenou dokořán. To snad ne to jefakt Micky, chvíli jsem si myslela, že mám vidiny nebo co, ale teď.....
,,Tome, podíváme se na to jindy, teď budeme muset jít." a vzala jsem ho za ruku a táhla ho za sebou.Už jsem opravdu nemohla vydržet koukat se na tu oplizlou holku, která ožužlává mého staršího bráchu.Řekla bych, že jí ani moc nezná, ale to dělá obvykle.Domů si jednou přitáhl holku, ani nevim jak se jmenovala a to byste nevěřili, co s ní dělal.Večer jsem je videla v jeho pokoji a tak vášnivě se líbali, že i Toma vzbudili.Byla jsem na něj strašně naštvaná, snažila jsem se s nim nemluvit.Nevydržela jsem to.On mě vždycky ukonejší a řekne že už to nikdy neudělá, a že mám jako vždy pravdu a já mu na to vždycky skočim.Já vím, že má právo si najít holku, ale ne takový ty namyšlený fifleny.Já mám taky chuť se sejít se svýma kámoškama, ale nemůžu, protože jsme se museli odstěhovat z našeho krásnýho bytu a museli jsme sem do blbého hotelu !!!!!.Mám právo na vlastní zájmy a ne se jenom starat o Toma a kupovat denně jídlo, aby se mohl Micky najíst.Už na to nemám, nevydržim se dívat na to, jak se Micky válí po jedný a potom po druhý holce.Vždyť ví, že táta na nás nemá čas, protože furt pracuje, ale já mu to za zlý nemám, kdybych se nemusela starat o domáctnost, taky bych si mohla najít brigádu a něco vydělat.Ale to je pryč, už nemůžu vést svůj vlastní život. Když máma od nás před dvěma lety odešla, bylo mi dvanáct a od té doby je všechno jinak.Táta začal brát i noční,takže na nás nemá čas.Micky, jak je vidět, si našel jinou zábavu, tak to všechno bude na mně.
,,Proč musíme jít pryč, vždycky když chodíme spolu nakupovat zajdeš se mnou do hračkářství a na čokoládu." postěžoval si Tom.
,,Tome dneska na to není čas.A už přestaň kňourat zajdeme sem zítra, když budeš chtít."řekla jsem rozhodně.,,Hmmmm." zabručel Tom.
Nakoupili jsme a šli domů.Cestou jsem mu vyprávěla pohádku o zlém loupežníkovi, jak okradl princeznu a unesl jí ze zámku.Slíbil jí, jestli mu bude 10 let sloužit tak ji pustí zpět za maminkou a tatínkem, kteří si o ní dělali velké starosti.A.....
,,A ta princezna okradla toho loupežníka a byli si kvit." přišel najednou s pokračováním Tom.
,,A sebrala mu všechny jeho pistole a řekla mu, že od teďka bude sloužit on jí." přistoupila jsem na hru.
,,A pak....." to už Tom nedořekl, jelikož se před námi otevřely dveře a v nich stál Micky s máminou starou ,dříve fialovou zástěrou okolo pasu.,,Pěkně vás vítám veličenstvo, přáli jste si na dnešní večer osobního sluhu?"
,,Jasně,"neodolala jsem i když jsem věděla, že jsem mu ještě neodpustila,,Co bude k večeři?" zeptala jsem se, i když jsem věděla, že jídlo jsem nesla já v tašce.
,,Jchsou pchalačinky sche zmrzlinhou a šlehačkchou, vynikchající.Dhomácí.Jenh pro vchás madham a phane."
Neudržela jsem se a vyprskla smíchy.Jeho napodobování paní Langrabové miluju.Takhle jsme si spolu povídali, když jsme byli malí a dokázali jsme mluvit i několik hodin !!!!!v kuse!!!!!
Ale když si na to vzpomenu, tyhle časy jsou pryč.
Vrhli jsme se s Tomem ke stolu, kde na nás čekal neodolatelně připravený stůl s těma nejvoňavějšíma palačinkama.Všichni jsme se vrhli ke stolu.
,,Ale moment, jak si mohl za tokovouhle chvíli stihnout přijít domů?" zeptala jsem se.
,,Odkud?Vždyť jsem už dvě hodiny doma.To mi spíš řekni, kde jste byli vy dva?" zkusil to na mě Micky.Nechtěla jsem kazit tenhle večer nějako blbou hádkou, tak jsem jen pokrčila rameny a dala se do jídla.Micky už se na nic nevyptával, tak jsme dál mlčky seděli u stolu a ládovali se.Palačinky byly málo oslazené, ale stejně byly dobré.
,,Užili jste si spolu dnešní den?" zeptal se se zájmem Toma.
,,Hmmmmm.Ty palačinky jsou málo sladký." podotkne Tom.
,,Tak si je namaž nutelou."
,,Hmmmm, tak jo."
Tím rozhovor skončil.
,,Tay, můžu se jít koukat na Simpsonovi?" koukal na mě prosebně Tom.
,,No, tak jo, ale hnedka po Simpsonových do hajan."
,,Tak jo a budeš se koukat se mnou?"
,,No jasně, ale až za chvíli.Já za tebou přijdu."
,,Jasně." a utíkal k televizi.
Ticho.Ticho.Ticho.Proč pořád to hnusný ticho.Proč už se spolu nedokážeme tak bavit jako když jsme byli malí.Vlastně každej máme jiný zájmy, skoro nic stejného nás nezajímá.Jsme oba dva tak odlišní.
,,Nad čím přemýšlíš?"
,,Co já?Já nad ničím nepřemejšlím." zalhala jsem.
,,No to vidím, lžičkou jsi si nabrala zmrzlinu a nevšimla sis, že ti kape na kalhoty." Zasmál se Micky.
Koukla jsem se na mé nové džíny, na kterých byl velký mokrý flek.
,,Jé." zhrozila jsem se.
,,Já ti to říkal."
,,Cos mi říkal." zeptala jsem se nechápavě.
,,Že ti ta zmrzka za chvíli celá upadne, ale ty jsi byla asi někde jinde jak vidim."
,,Hmmmmm."
,,Proč mi odpovídáte buď Hmmmmm nebo Tak jo.Udělal jsem něco špatně?"
,,Ne."
,,Zase jednoslovná odpověď.Co se děje?"
,,Nic."
,,Aha, tak proto jsi dneska celej den nějaká přešlá."
,,Nejsem.Jen jsem trochu unavená."
,,Tak si běž lehnout, já se o Toma postarám."
,,Ne, to je dobrý, já jsem mu slíbila, že se s nim budu koukat na Simpsonovi."
,,Jak chceš, ale jeden večer by jsi mi ho mohla svěřit.Celý dny ho máš u sebe, staráš se o něj a on se mnou ani moc nemluví."
,,Ale já se mu nijak nedivim." a odešla jsem za Tomem.
,,Tay, co ti zase přelítlo přes nos."
,,Už mě dneska prosim tě nech.Máš pravdu, půjdu si lehnout."
,,Tome, jestli chceš přečíst pohádku, tak honem do pyžama." zakřičela jsem.
,,Už běžím." zakřičel Tom odpověď a prosvištěl kolem nás.
,,Tay, já mu pohádku přečíst umim."
,,Mně je to jedno,klidně."
,,Tomíku, chceš,abych ti dneska přečetl pohádku já?"
,,No já vlastně žádnou pohádku přečíst nechci."
,,No tak dobře a můžu na tebe dát pozor než usneš?"
,,To nemusíš, na mě už dává pozor Ťapička a Drápek."
,,Tak já ti přijdu dát dobrou noc."
,,Tak jo."
,,Proč se koukáš na mě, já za to nemůžu.Já ho nenavádim, může bejt naštvanej na ty tvoje úžasné přítelkyně i třeba na tebe, že na něj nikdy nedohlížíš, že ho nevezmeš ven na hřiště a nikdy si s ním doma nehraješ.Dneska ta večeře byla prima , jinak jseš někdy strašně protivnej a ani se mnou neprohodíš jediný slovo, tak nevim čemu se divíš." řekla jsem na ráz a odešla do svého pokoje.
Vedle u Toma jsem slyšela nějaké hlasy, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornosti a usla jsem.

Ráno jsem se vzbudila brzy a slyšela jsem ještě tátu, jak odchází do práce.Včera se vrátil okolo půlnoci a dneska zase v šest musel vstávat.Vyhovovalo mi, když jsem nemusla dva týdny chodit do školy kvůli stěhování, ale tenhle režim bohužel skončil.